• Kat Havlová

    • 2.12.2013 v Blog

    7 tipů, jak financovat cestu kolem světa

    Když se vrátíte po několikaměsíčním trajdání po jiným kontinentu, na některý reakce prostě nebude připraveni. Třeba to, že že po mém návratu každá druhá konverzace nezačínala otázkou „JAK ses měla?“, ale „JAK jsi na to vzala?“.

    2013-03-21 15.04.19

    Občas jsem zapochybovala, zda-li je motivací opravdový zájem nebo prachobyčejná nepřejícnost. A tak jsem měla sto chutí opáčit: „A co je tobě sakra do toho“? Ano, stýskám si. Protože kdybych si koupila ojeté auto, složila kauci na hypotéku nebo peníze utratila jinak „rozumně“, nikoho by se nad tím nepozastavil. Ale protože jsem jela cestovat a utratila peníze za abstraktno místo materiálna, mají někteří lidé pocit, že mají právo strkat nos do mých účtenek. Ale fuj!

    Jenže když už jsem vás v minulém článku na cestování tak navnadila, asi oceníte, že to tentokrát vezmu z praktické stránky. První, co mě napadá, že se FINANČNÍ STRÁNKY CESTOVÁNÍ NENÍ TŘEBA TOLIK OBÁVAT. Docela dobře si pamatuju na tu zvláštní pocit v žaludku, kdy jsem věděla, že další pravidelná měsíční výplata na účet už nepřijde. Ptala jsem se sama sebe, jestli dokážu žít jenom z úspor. Dokázala jsem. Jako hromada ostatních lidí. Je důležitý odlišit, co je skutečná obava z reálné možnosti, že skončíte na ulici a do kterých pocitů nás žene naše konzumní společnost. To si každý musí srovnat sám. Faktem je, že vaše životní výdaje při cestování budou velmi pravděpodobně o dost menší než ty v ČR. A dalším faktem je, že některý věci přestanete kupovat, „potřebovat“ a chtít úplně.download (1)

    Špatná zpráva je, že neodhalím žádný magický trik, ani zázračnou zkratku, jak se dostat k velkému balíku peněz a odjet cestovat ve velkém stylu. Ba co víc, bude to chtít z vaší strany – raději se na tu drastickou novinu posaďte – ODŘÍKÁNÍ. Na druhou stranu mám i dobrou zprávu, a to, že několika měsíční cestování po mimoevropských kontinentech si může dovolit téměř každý z nás. Pokud nemáte čas číst celý článek, shrnu teď do jedné věty, jak na to: SPOŘIT A NAUČIT SE OMEZOVAT VÝDAJE JAK PŘED CESTOVÁNÍM, TAK BĚHEM NĚJ. Tak a máte to. Nic víc v tom není. Žádné půjčky od bank, žádné půjčování od rodičů.

    Druhá zásadní myšlenka. Dlouhodobému cestování musí u většiny z nás PŘEDCHÁZET DLOUHODOBÉ PLÁNOVÁNÍ. V určitém okamžiku se musíte rozhodnout, že dáte cestování prioritu před ostatními potřebami – třeba novému autu, vybavení bytu, atp. A začnete regulérně spořit. Circa rok až tři před plánovaným odjezdem – záleží na výši platu a ostatních příjmů. Mně se osvědčilo zřídit si ještě jedno (co nejlépe úročené) bankovní konto a platební příkaz na fixní částku v den výplaty. Doporučuju taky k tomu kontu nemít platební kartu, prostě na peníze vůbec nešahat, ideálně interně předstírat, že konto vůbec neexistuje – zvlášť, když Vám před koncem výplaty chybí peníze na něco, co prostě „musíte mít“. A na konto šupat všechny neplánované příjmy v podobě odměn, apod.download

    Zbývá si položit otázku – kolik si měsíčně strhávat z konta, abychom si zároveň nestrhli kůži? Buďte na sebe tvrdí. Zjistěte rozdíl mezi příjmy a výdaji, přidejte malinký finanční polštářeček a zbytek pošlete na alternativní účet. Čau mňau! Vynechte větší výdaje například na dovolenou u moře, novou sportovní výbavu nebo elektroniku. Dokážete měsíčně oželet pět tisíc? Co takhle deset?

    Třetí myšlenka. PODÍVEJTE SE NA VŠECHNY VAŠE VÝDAJE POŘÁDNĚ POD LUPOU. Protože někde v peněžence máte ďouru velikosti Jupiteru. Žijeme v konzumní společnosti, takže utrácíme zleva zprava. Bez rozmyslu. Můj tip zní: stáhněte si do smartfounu aplikaci (třeba TrackerSavvy) a logujte všechny (fakt všechny) vaše výdaje po dobu 1-2 měsíců. Já jsem objevila pár položek, který jsem se rozhodla omezit po dobu 1-2 let a díky kterým jsem před odletem měla na kontě víc peněz. Od úplných banalit typu změny poměru večeří v restauracích a večeří doma, k větším zásahům do „živýho masa“ – žádné nákupy hadýrků pro radost, žádná nová cool elektronika, mnohem méně prokalených večerů, atd. Jestli jsem byla celá divá z utažení opasku? Ou nou. Ale říkala jsem si – to ledový kafe pod palmou si vychutnám více než čokolokofrapučíno ze Starbucksu tady v Praze. Takže je to jenom odložená spotřeba.images (2)

    Čtvrtá myšlenka. CESTUJTE V EKONOMICKY PŘÍZNIVÝCH ZEMÍCH. Nebo tam alespoň započněte cestu, než se naučíte pracovat s denním nebo týdenním rozpočtem. V některých asijských zemích se dá žít za hubičku, když se jen trochu snažíte. Moje průměrná denní útrata napříč Asií se pohybovala většinou kolem 20-40 USD denně, a to aniž bych se nějak extrémně omezovala a obracela každý baht, dolar nebo dong v dlani (mám na mysli denní útratu bez nákladů na větší přesuny a na aktivity – jen jídlo, ubytování a malé výdaje jako třeba vstupné nebo lístek na MHD). Jo, potkala jsem jednu holku, která dala Thajsko za sto dolarů měsíčně, ale vím, že jedla jen nudle z pytlíků a dost často spala na pláži.

    Pátá myšlenka. MUSÍTE TO VZÍT PANKÁČSKY. Představa že se rok budete vyvalovat v luxusních hotelech a jíst ze stříbrného podnosu je samozřejmě mylná. Kudy chodím, tudy opakuju: Dlouhodobé cestování není standardní dovolená vynásobená několika měsíci. Nečeká vás ráchání v akvamarínovém bazénu s all inclusive páskem na zápěstí. Většinou holt složíte bágl v rohu hostelového pokoje a spokojíte se základním vybavením. Restauracím se západní kuchyní se asi taky po čase vyhnete a radši s sebou plesknete na plastikovou židli na ulici, kde vám paní v zástěře bez keců naleje nudlovou polévku. Skvělé na tom ale je, že po čase zjistíte, že v levných rodinných restauracích, kde se stravují místní, je většinou nejčerstvější a autentické jídlo a v těch hostelích potkáte mnohem zajímavější lidi než v lobby Hiltonu. A že když si jednou za čas dopřejete luxusní pokoj nebo se najíte v restauraci v nažehlenýmí bělostnými ubrousky, sakra si to užijete.images

    Protože sice nemáte peníze, ale máte dostatek jiné veličiny – času – můžete využívat levnější způsoby cestování, ne ty nejvíc praktické. Na trasách, kde ostatní létají, protože do týdne musí být zpět v klimatizovaným kanclu, vy můžete využít místního autobusu. Nemusíte zvolit cestu z A do B, ale cestu přes C, D….a mnohdy i neplánovaně E (abyste nakonec zjistili, že body A a B by vlastně samy o sobě nestály za námahu). A protože většinou zůstáváte na místě více dní, můžete usmlouvat lepší cenu za ubytování.

    Šestá myšlenka. OMEZTE TURISTICKÉ ZÁŽITKY. Největší pálkou při cestách do zahraničí nebývá letenka jako spíše cena za turistické aktivity na místě. Vstupy do chrámů, potápění, jízdy na slonovi, pohlazení vopice, trekování na sopku, rafting a vůbec všechny aktivity, o kterých Lonely Planet tvrdí, že si je v žádném případě nesmíte nechat ujít. Neříkám nedělat nic z toho, ale vybírat z rozmyslem. Je fajn mít kromě standarního budgetu na životní výdaje i rozpočet na aktivity – a ten si hlídat. Mimo to ne všechny aktivity musí být nutně organizované. Častokrát se mi stalo, že jen tím, že jsme s přáteli zůstali na jednom místě déle a seznámili se s místními lidmi, jsme se vydali na stejná místa za zlomek ceny za turistický balíček. Ale spíš jsme zažili něco daleko víc cool a neopakovatelného…

    Sedmá myšlenka. PODÍVEJTE SE ZPŮSOBY, JAK CESTOVÁNÍ PRODLOUŽIT. Existují způsoby, jak některé nevyhnutelné výdaje značně omezit nebo se jim na čas úplně vyhnout. Pokud už teď víte, že budete s financemi na štíru, ale přesto chcete cestovat co nejdéle, doporučuju prozkoumat projekty typu Couchsurfing (ubytování u místních lidí zadarmo) nebo WWOF (dobrovolnictví na organických farmách) a dál je dobrý googlit blogy s popisy cest do vámi vybraných zemí, kde občas narazíte na podobné kličky. Někdy je to na dlouhé lokty, ale z vlastní i zprostředkované zkušenosti vím, že když se chce, tak to jde. S kamarádkou jsme díky Couchsurfingu strávily půlku černočerných nocí na malajském Borneu a v Bruneji úplně zadarmo. V Austrálii (což je ultra drahá země) jsem chvíli cestovala s Francouzem a Holaňdanem, kteří nejdřív strávili půl roku dobrovolničením u Melbourne a pak si koupili dodávku a půlku východu Austrálie prokempovali za obnos, za který vy strávíte dva týdny v Řecku.images (1)

    Moje poslední rada zní: MOC DLOUHO NEOTÁLEJTE. Dejte si finanční cíl a hned po jeho dosažení běžte do letenkárny a kupte si lístek někam sakra daleko. Podle mě žije dost lidí život jako videohru. Jako byste měli dostat víc životů. Tenhle život bude ještě nudný, strávím hodně času v práci a budu syslit prašulky do slamníku, ale v tom dalším, v tom dalším to rozjedu! Případně cestování odkládáme na důchod. Upřímně – fakt si myslíte, že v šedesáti budete tahat krosnu v 40 stupňových vedrech? Že vyskáčete na vrchol kopce jako kamzíci? Že vaše prášky na vysoký tlak budou skvěle pasovat k pálivému kari? Samozřejmě nechci starší ročníky odrazovat od nezávislého cestování, ale asi se shodneme, že s přibývajícími roky přibývá omezení. Takže hurá do toho :-)